Beata Haškovcová

Reykjavík Concert Hall
HARPA | Reykjavík

Některé stavby si člověk prohlédne. A pak jsou stavby, které potřebujete prožít.

Harpa pro mě patří jednoznačně do té druhé kategorie. Strávila jsem v ní několik hodin – chodila, seděla, pozorovala světlo, odrazy oceánu, detaily konstrukce i to, jak se celý prostor proměňuje podle počasí a denní doby. A přistihla jsem se, že se mi vůbec nechce odejít.

Harpa stojí přímo na pobřeží Reykjavíku a její architektura je fascinujícím dialogem mezi islandskou krajinou, geologií a světlem.

Architektonický návrh vznikl v dánském studiu Henning Larsen Architects ve spolupráci s islandskými Batteríið Architects. Na ikonické fasádě se podílel také islandský umělec Ólafur Elíasson.

A právě fasáda je to, co mě dostalo nejvíc.

Její geometrie vychází z nepravidelných, do sebe zapadajících struktur islandského čediče. Více než tisíc skleněných a ocelových modulů vytváří prostorovou „kůži“, která se nikdy nechová stejně. Přes den zachycuje měnící se islandské světlo, oblohu a vodu. Večer se jednotlivé moduly rozsvěcují a Harpa se promění v obrovský světelný organismus.

Je to krásný příklad toho, kdy materiál, konstrukce, světlo a místo nejsou čtyři oddělené věci, ale jeden architektonický koncept.

A možná právě proto na mě Harpa působí tak silně. Není to stavba, která by chtěla jen poutat pozornost. Ona se mění podle svého okolí.

Zajímavý je i její příběh. Stavba byla zahájena v roce 2007, ale v průběhu finanční krize v roce 2008 se práce zastavily. O rok později se znovu rozběhly a v roce 2011 byla Harpa otevřena. Z původně ohroženého projektu se tak stal symbol návratu Islandu z krize.

A pro mě osobně?

Jedna z těch staveb, u kterých si říkáte, že architektura může být zároveň konstrukcí, uměním, krajinou i emocí.

A proto jsem se sem musela vrátit ještě jednou. ✨