ʙᴀʀʙᴏʀᴀʟᴀᴜʀᴇɴ®️

Abych mohla být nablízku druhým, potřebuji zůstat nablízku i sama sobě.
V nadačním fondu, a nyní také ve spolupráci s BESIPem a projektem Ponehodová péče, se dotýkám příběhů, které hluboce bolí. Naslouchám, sdílím a hledám slova tam, kde často žádná nestačí. Tahle práce má pro mě veliký smysl. Ale některé příběhy ve mně zůstávají ještě dlouho poté, co rozhovor utichne.
Proto ve svém životě potřebuji i chvíle lehkosti. Tvořit, smát se, dělat něco jen proto, že mě to těší. Modeling je pro mě takovým prostorem. Vracím se v něm k něčemu, co jsem měla ráda, a znovu nacházím kousek sebe, o který nechci přijít.
Na první pohled dva odlišné světy. Ve mně se ale tiše doplňují. Je v nich soucit i radost, hloubka i lehkost. A já se učím dovolit jim, aby ve mně žily vedle sebe.
Nemusíme si každou radost zasloužit tím, kolik jsme toho unesli nebo komu jsme pomohli. Smí nám být dobře. Smíme mít něco svého, u čeho duše vydechne.
I když jsme tu pro druhé, náš vlastní život potřebuje naši něhu. 🤍