Daniela Smolík

Možná tento text plně nevystihuje samotný příspěvek. Je to ale myšlenka, kterou v sobě mám a chci ji s vámi sdílet.

Proč musí existovat přímá úměra mezi štěstím a úspěchem jednoho člověka a nenávistí či závistí druhých?

Žijeme ve světě, kde se arogance normalizuje, závist a zášť prohlubují a obyčejné štěstí ze života jako by se pomalu vytrácelo.

Selhali jsme snad ve vztahu k sobě samým natolik, že v nás dokáže být tolik zloby?

A co když závist není pouze hnilobou charakteru, ale také infekcí vlastní bolesti? Pak se někdy zdá, že je infikovaná celá společnost.

Jak se takového moru zbavit?

Muselo by snad lidstvo nejprve zahubit něco samo v sobě, aby mohla znovu povstat pohřbená kolektivní láska, vděčnost a čistota duše?

Možná je jedním z východisek skutečné poznání hodnoty života a pomíjivosti času.

Protože kdybychom si opravdu uvědomovali, jak málo ho máme, kolik prostoru by nám ještě zbývalo na závist, nenávist a přemýšlení o životech druhých?

Možná bychom konečně pochopili, že právě tím ztrácíme to nejcennější, co máme - čas.

A ten může být zároveň tou nejvýhodnější investicí, kterou v životě uděláme.

Můžeme ho vložit do lásky.
Do lásky k sobě.
Do lásky k druhým.
Do radosti.
Do štěstí ze života.

Protože čas jednou ztratíme všichni.

Otázkou je pouze, čím ho do té doby naplníme.

Takže vám tu posílám ještě trochu joy, love & happiness z Mykonosu. ❤️

#love #joy #happiness #mykonos